Metody zkoušek – vznětlivost
Vznětlivost –
Stanovení vznětlivosti nebo rychlosti hoření materiálu je náplní důležité zkoušky, zejména ve vztahu k automobilovým aplikacím. Vzorek zkoušeného materiálu se vkládá do „komory pro zkoušku ohněm“ z nerezové oceli. V zájmu zachování stability vzorku během zkoušky se vzorek upíná do rámu ve tvaru písmene U a poté na něj působí plamen z Bunsenova hořáku. V průběhu této zkoušky se měří doba od vznícení materiálu až do okamžiku spálení 254 mm materiálu (10 palců). Zjištěná rychlost hoření se potom udává v mm/min nebo palcích/min.
Způsob hoření materiálu se také klasifikuje pomoří několika tříd; např. „DNI“ – neprobíhá vznícení, „SE“ – samozhášivý, „B“ – rychlost hoření. Zkouška materiálu se provádí v příčném i podélném směru s cílem zjistit případný rozdíl v rychlosti hoření.
Komora pro zkoušku ohněm